Josef Fronk

akademický malíř

Zavřeme oči a staletí kráčí časem…
Z krajiny plné divoké vegetace, zvěře, hmyzu, ptáků a ryb se rodí budoucí město. Vypalují se lesy, vznikají louky, pole a malá stavení. Krajina se zalidňuje. Historické děje vytěsňují přírodní živly. Rodí se velké město. Silné epochy Přemyslovců a Lucemburků dají městu nezaměnitelnou tvář. Rotundy, baziliky, chrámy, paláce, městský hrad, obytné čtvrtě, mosty. Staletí vývoje obdařila Prahu jedinečným kouzlem prostředí.
Antonín Slavíček maluje Prahu v r. 1908 – velký motiv města „Praha z Letné“. Dává do něj vše ze své zkušenosti. Obraz maluje bez objednávky, pouze z vnitřní potřeby vyjádřit se k atmosféře doby. Je výrazem jeho energie a euforické radosti.
O několik desetiletí je politická situace v Rakousku příčinou, že Oskar Koschka přijíždí do Prahy. A brzy se stane motiv města jeho významným tvůrčím námětem. Přestože je cizincem, obraz Prahy z r. 1936, který je ve Washingtonu, se stane dalším klenotem v zobrazení Prahy. Říká magickou větu: „Umělecké dílo tvoří nedílnou jednotu nad souhrou času, místa a dění.“ Je to charakteristické nejen pro obrazy Oskara Kokoschky, ale obecně vůbec.
Jsou různé klíče k pochopení výtvarných záměrů, vždy se však na něm podílí dobové klima.
Tam, kde se pracuje s reálným, obecně známým motivem, stává se obraz i dokumentem doby.
Obdiv a úžas do nás vstoupí, když se necháme strhnout malebností města. Je však 21. století a historický plášť pulsuje současným hektickým životem. Je nasycený tříští informací, do města proudí miliony gigawat, megatuny potravin… je to obrovský organismus živých vztahů. Pro malíře to jsou především viditelné i neviditelné vztahy soustav bodů, vertikál chrámů a kostelů, horizontál beztvárného živelného prostoru. Je to zakotvení řádu a touhy po kráse spolu s tajemstvím tvorby času a přírody, jejích živlů i člověka.