Josef Fronk
akademický malíř
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Kresby (pastely)
Jednoho dne jsem začal kreslit jinak než před tím. Pochopil jsem, že jsem uchopil pastel jinak a také jsem chtěl něco jiného a hlavně měl jsem radost a zároveň mnohem víc trpělivosti. Chtěl jsem od toho víc než dřív. A co cítím jako nejpodstatnější je to, že se cítím svobodnější.
„Kresby“ jednoduchý název, za nímž je radost z objevování. Pracoval jsem na abstraktních obrazech a uzavřel jsem se v nich do pocitovosti barev, kde dominovala vertikála v mnoha podobách, kde barvy a linie navzájem prostupují v jeden celek a kde se vše na ploše odehrává v ryze abstraktním prostoru. Odstranil jsem dějovost a dal veškerou pozornost k meditativním významu barev a linií. Naplnil jsem obsah toho, co jsem chtěl vyjádřit a poté jsem vzal do ruky pastely a pustil se do kreslení.
Renesance, návrat k organickému tvaru, to co kdysi bylo objevené znovu objevuji a věřím, že díky tomu co žijeme dnes – to dávno objevené, je dnes zase nové a jiné. To všechno co se skrývá pod nesčetnými formami postmodernismu, všemi formami zobrazení, je volnost totožná se ztraceností, naší bezvýchodné pouti s Bohem i bez Boha. V čase, jenž v člověku vyvolává víc než v minulosti pocit užít si vše a nic nepromarnit. Zvyšuje v nás sobectví individualismu. Pod vstřícností a dobrem je jen vidina peněz a osobního prospěchu. Co jiného hledat, když víme tolik, že přestáváme věřit. Cesta vědy neúprosně odstraňuje mýty. Existence štěstí v celé své šíři je pomíjivá iluze končící strastmi, utrpením, smrtí. Návrat k organickému světu znamená novou radost, cestu pochopení údělu k splynutí. Kresba je i není minulostí.
Jednoho dne jsem začal kreslit jinak než před tím. Pochopil jsem, že jsem uchopil pastel jinak a také jsem chtěl něco jiného a hlavně měl jsem radost a zároveň mnohem víc trpělivosti. Chtěl jsem od toho víc než dřív. A co cítím jako nejpodstatnější je to, že se cítím svobodnější.
„Kresby“ jednoduchý název, za nímž je radost z objevování. Pracoval jsem na abstraktních obrazech a uzavřel jsem se v nich do pocitovosti barev, kde dominovala vertikála v mnoha podobách, kde barvy a linie navzájem prostupují v jeden celek a kde se vše na ploše odehrává v ryze abstraktním prostoru. Odstranil jsem dějovost a dal veškerou pozornost k meditativním významu barev a linií. Naplnil jsem obsah toho, co jsem chtěl vyjádřit a poté jsem vzal do ruky pastely a pustil se do kreslení.
Renesance, návrat k organickému tvaru, to co kdysi bylo objevené znovu objevuji a věřím, že díky tomu co žijeme dnes – to dávno objevené, je dnes zase nové a jiné. To všechno co se skrývá pod nesčetnými formami postmodernismu, všemi formami zobrazení, je volnost totožná se ztraceností, naší bezvýchodné pouti s Bohem i bez Boha. V čase, jenž v člověku vyvolává víc než v minulosti pocit užít si vše a nic nepromarnit. Zvyšuje v nás sobectví individualismu. Pod vstřícností a dobrem je jen vidina peněz a osobního prospěchu. Co jiného hledat, když víme tolik, že přestáváme věřit. Cesta vědy neúprosně odstraňuje mýty. Existence štěstí v celé své šíři je pomíjivá iluze končící strastmi, utrpením, smrtí. Návrat k organickému světu znamená novou radost, cestu pochopení údělu k splynutí. Kresba je i není minulostí.